Další zápas hrajeme v Třinci. Nejdelší výjezd sezony. Mohlo by se zdát, že díky poslednímu místu nevyrazí ani noha. Jenže uvolněná nálada, podívaná bez nervů, touha ukázat, že věrnost je vždy s náma, to vše bylo příčinou našeho rozhodnutí jet. Děláme auto, víme ještě o jednom. Nakonec se nás sejde v sektoru 13. Cesta utíká rychle, protože volant drží pevně jediná dáma v autě. My ostatní držíme pitný režim tak, jak po víkendový stav dovoluje.

Co vlastně napsat? Zdálo by se, že je to zbytečné, ale pár slov si především kotel zaslouží. Další zápas, opět pátek. V dřívějších sezonách toto spojení znamenalo solidní návštěvu, prostě zábavu jak má být. Letošní sezona ale nezastihla hokejky v nejlepší formě, hlavně po psychické stránce, takže poslední místo moc lidí na hokej nepřilákalo pátek nepátek. Vše se projevilo na ledě, kde to od úvodní minuty vypadalo jako hra kočky s myší.

V neděli nás čeká Sparta, tradiční soupeř a tak se trochu doufá, že bude nejen větší návštěva, zároveň ale i v průlomový zápas v zatím tolik špatné sezoně. Choreo team připravil prezentaci v podobě obřího mrkajícího smajlíka s nápisem MÁTE V PIČI? NEFANDÍME !! , který se změnil po krátké době na NEMÁME TO V PIČI, FANDÍME !!! Význam pochopí snad každý.

Na páteční výjezd do Pardubic vyrážíme autem někdy kolem půl třetí. Cestou řešíme vše možné kolem hokeje, probíhají i sázky ohledně výsledku zápasu. Až na pár drobných zdržení jedeme celkem plynule. Ke stadionu se dostáváme cca 20 min před zápasem. Pohled do našeho sektoru je však katastrofální. Celkem je nás 27. Nemáme buben, ale i tak se snažíme a fandíme co to jde.

Před odjezdem na derby do Varů si dáváme sraz už v 10 na Papírně, kde se objevuje několik tváří, kteří letos ještě nebyli, naopak pár stálých tváří chybí. Náš počet vychází přesně na jeden plný autobus, i když naším původním plánem bylo dát dohromady dva autobusy. Hlavně kvůli tomu, co se stalo loni ve Varech. Moc rádi bychom potkali Torcidu Karlovy Vary, která si v létě tváří tvář na Sencu nebyla sebou vůbec jistá. Ona celkově skupina, co se nazve Torcida (podle slavné ekipy Hajduku Split) a její vůdce si říká Staruch (podle kápa Legie?) stojí za pozornost :D.

Po dvou prohraných zápasech na začátek ligy k nám los nebyl vůbec milostivý, protože dalším soupeřem je Kometa, která má letos asi nejvíce nabitý tým hvězdami a ještě neprohrála. Opět je venku velmi pěkné počasí, takže se oprávněně bojíme, jak se to projeví na návštěvě. Cestu na zimák si našlo něco málo přes 3500 lidí a kotel byl hodně prořídlý, velmi smutný obrázek, když to srovnáme se situaci před pár lety.  Vstup do zápasu se nám vůbec nedaří a po několika nejistých zákrocích Matěje prohráváme brzy 0:2.

Po více než pěti měsících konečně první extraligový zápas. První zápas býval vždycky zárukou solidní návštěvy a skvělé atmosféry. Bohužel letošní termín a počasí této tradici přišli nepřály. Začátek utkání v neděli v 15.10, venkovní teplota 30°C a jako bonus přítomnost televizních kamer. Horší kombinace už asi neexistuje. Dáváme si sraz na 12, aby jsme připravili choreo.

Na výjezd na hokejovou ligu mistrů do NItry se připravujeme dlouhou dobu dopředu. Chceme, aby nás vyjelo co nejvíce, navíc všichni v oblečení, v jakém se jezdilo za federální ligy. Jak už tomu bývá, nakonec vše nevychází tak, jak bychom chtěli a řada lidi z různých důvodu nakonec nejede. V pátek večer scházíme na Masně v počtu 60 kusů, drtivá většina v náš v krátkých džínovách šortkách, džínových bundách a modrobílých kloboučkách. Řada nášivek, odznáčků, na některé je opravdu kouzelný pohled. Hodinu a půl před odjezdem vlaku se vydáváme na nádraží za zpěvu chorálů a pálení ohňů.