2011/2012

Na zápas připravuje choreo, plzeňské barvy přes kotel v podobě papírů a vedle modrobílá kombinace, lidi to zvedají tak, jak mají a výsledný efekt je velmi pěkný. Zápas o vše, nic pro slabé povahy, do posledního místa zaplněný zimák. Bohužel výkon na ledě byl hrozný a Kometa nás jasně přehrála, nutno dodat že i za stavu 2:7 se skvěle fandilo a stadionem obíhala mexická vlna. I tak byl ale konec sezony pro nejednoho fanouška těžký. Tak zase v září.

Sobotní den v Brně trávíme před zápasem překvapivě v hospodě, rozděleni do několika skupin. Přesunujeme se na zápas, kde má vše podobný průbeh, jako předchozí zápasy série, tentokrát konečně se šťastným koncem pro nás. Díky tomu se naše fandění ke konci zvedá a domácí jsou zamlklí. Po zápase se vydáváme do Plzně v duchu oslav.

Výjezd na Kometu v pátek a sobotu, co víc si přát? Ze začátku to vypadá na dva plné busy, bohužel se projevuje "věrnost" některých lidí, kteří po dvou domácích prohrách najednou nemůžou a odhlašuje se asi 30 lidí, takže nakonec ráno od zimáku vyráží jeden bus a jeden tranzit. Cesta do Brna moc neutíká, protože máme příšerný autobus, kdy nás na každém kopci předjíždějí kamiony z obrou stran, chvílemi mám opravdu strach, jestli dojedeme. Kolem třetí hodiny jsme v Brně, někteří už řádně upraveni a míříme za ubytováním, které je přímo vedle Vyšší Policjení školy.

Po obědě ve Sarých časech se přesouváme do hokejky, kde k naší nelibosti sedí asi 15 lidí z Komety, kteří tam měli objednaný oběd, jsou ale v klidu a tak si jich nikdo nevšímáme. Hokejka se postupně plní a hodně lidí stojí, Kometáci chtějí asi zpívat nějáký chorál, ale jsou utnuti hned v začátku, že tohle opravdu ne a za chvíli odcházejí. Přesunujeme se na zimák, kde je více plno, ale stále je to na semifinále málo. Zápase je vcelku nudný a fandění o něco horší než včera, hosté jsou o něco lepší, ale stále do kotle nejsou téměř slyšet.

Na semifinále s Kometou se připravujeme již den dopředu a celou neděli trávíme tvorbou plachty u zimáku. Jen a ní zašálovaný obličej v kšiltovce a nápis ŠKODOVÁCÍ DO BOJE, rozměry jsou 10x8 metrů, takže největší, co jsme kdy dělali. Zabírá nám to celý den a stále máme problém s foukajícím větrem, občas nás rozptýli nějáký z místních bezdomovců, řečma jako, že on je taky Indián a kdy že se hraje ta NHL.

Před zápasem je sraz tradičně v hokejce, kde je plno, jak se na takovohou rozhodující bitvu sluší a patří. Po přesunu na zimák je jasné, že dnes to bude stát za to, všude je plno, je vyprodáno a v kotli doslova narváno. Od první minuty kvalitně fandíme, ale ve vzduchu je cítit velká nervozita. Hosté nejsou téměř vůbec slyšet. Většinu zápasu prohráváme, ale vždy stačíme srovna, v 58.

Do Zlína se vydáváme v 9 ráno plným busem, který platit Tomáš Vlasák jako takovou omluvu za obrovskou chybu v posledním zápase ve Zlíně, po dlouhé době jede i ikona Pepa z Nekvasov. Cesta docela ubíhá, jen řidič nechce moc stavět, ve Zlíně jsme hodně brzo, někdy před druhou hodinou, jdeme do hospody k zimáku, ale pak se přesunujeme do jiné, kde trávíme čas do zápasu a popíjíme. U vstupu je nám zabaveno pár tyčí od vlajek, některé jsou puštěny, některé ne, nikdo nechápe důvod.

Před zápase klasicky sraz v hokejce, začíná se popíjet a pak se přesunujeme na stadion, kde je solidně narváno a průchodnost schodů taky nic moc. Docela dobře se fandí ale na ledě zase nic moc,takové nemastné, neslané, Zlín pár vtřetin před koncem vyrovná a tak nás čeká prodloužení a po něm nájezdy, kde naštěstí Pletka trefí svůj nájezd a tak vyhráváme po zápase je odpálen jeden bengál.