3. ČF HC Olomouc : HC Škoda Plzeň (1:8)

Na dvoudenní výjezd do Olomouce vyrážíme v pátek v devět hodin ráno. Nakonec nás jede jen 32 autobusem, zbytek volí cestu auty, případně až další den kvůli pracovním povinnostem. Je to škoda, že autobus nenaplníme ani na play off. Ještě více serou klasicky ti, kteří se přihlásí a pak nepřijdou a nedají nikomu vědět. Cesta utíká rychle a nálada je skvělá. Kolem třetí hodiny odpoledne jsme u Olomouce a jdeme se ubytovat. Bohužel se nám ani přes celotýdenní snahu nepodařilo najít ubytovnu nebo levné ubytování v Olomouci. Všude je plno a to se řešilo opravdu hodně míst. Nakonec bereme zavděk ubytovnou v Lutíně, ale ani tak se tam se tam všichni nevejdeme a část lidí musí bydlet o vesnici vedle. Po ubytování dáváme pár pivek v místní hospodě a pak vyrážíme autobusem ke stadionu. Vzhledem k tomu, jak domácí vyhrožovali na internetu před zápasem, tak čekáme, že to bude divoké, ale celou cestu k zimáku ani na něm se nic neděje.

V sektoru se nás schází nakonec cca 100 a od začátku rozjíždíme support. K dispozici máme i vlajky na mávání a před sektorem vyvěšenou vlajku škodovácí on tour. Domácím se musí nechat jedno a to, že během zápasu dobře fandí a prezentují se povedeným choreem. Je to radost být zase na pořádném zimáku a ne v moderní přetopené aréně. Na ledě se děje něco, co jsme opravdu nečekali. Kluci celý zápas jasně ovládají a dá se říct, že nám tam spadlo uplně všechno. Vyhrát 1:8 na venkovním zápase play off to se nestává každý den ani rok. :) Patřičně se bavíme hokejem i fanděním a jdeme do vedení 0:3 v sérii.

Ještě je třeba zmínit něco k domácím, kteří vypisovali, jak to v Plzni ovládli, jak jsme se schovávali, že v Olomouce nás nenechají vyspat atd. Cestou k autobusu na nás domácí pokřikují a vyhrožují, prostě klasika. Jelikož máme doprovod, je jasné, že se nic nestane. Bereme si číslo na jednoho domácího. Následuje kolotoč SMS a volání, kdy nám tvrdí, že jich je 10, pak že jich je 20, pak už dokonce 50. A že za námi přijedou kamkoliv. Píšeme jim, kde jsme a ať dorazí. Na to odpovídají, že jsou všichni ožralí a nikam nejedou, prý se máme těšit zítra. Jediné setkání s Ultras Mora nakonec proběhlo o přestávce, kdy jeden od nich dostává pár facek a reaguje na to tím, že utíká zpátky na stadion.

Takže místo výprasku od domácích vládců vesmíru v pohodě popíjeme v hospodě a dobře se bavíme. Kolem půlnoci se přesunujeme na ubytovnu.